Reklama
 
Blog | Jana Víchová

Jsem pyšná na práci sněmovny

Jsem velmi pyšná na práci poslanecké sněmovny. Sedí tam řada skvělých hochů a děvčat, které do poslaneckých lavic jistě přivedla touha budovat tento stát a přispívat svou prací ke správě věcí veřejných. Přesvědčují mě o tom dnes a denně a já opět musím volat : Bravo soudruzi, opět jste nezklamali.

Pamatujete si?

Pamatujete jak dlouho trvalo po posledních palamentních volbách než byla sestavena vláda ? Kolik času trvalo než získala důvěru? Pamatujete si reakci velkého oranžového , který po vzoru Štětináče nejen že neuznal volební vítězství modrých , ale dokonce se snažil navodit dojem, že je ohrožena demokracie v české kotlině? Pamatujete kolik řečí se vedlo kolem kupování poslanců a jak nakonec každý kdo změní dres klubu za který kope, nebo z něj vystoupí dostane skvělý přídomek “přeběhlík” ? Pamatujete si jak nás obě strany ujišťovaly , že opravdu změní volební zákon, abychom se při dalších volbách nedostali do té samé svízelné situace? Také jste byli přesvědčení, stejně jako já , že ten zákon opravdu změní aby se příště nemuseli jejich voliči dívat na frašku pod názvem “ Jak jsem skládal vládu?” Opravdu si to pamatujete ?
Já ano a pořád jsem čekala kdy s tím začnou. A výsledek ? Dlouho nic ,ale nakonec se modří snažili. Sice za vteřinu dvanáct, ale snažili se. Zákon připravili a předložili jej sněmovně. Oranžoví a rudí se přičinili o to, aby se žádná změna nekonala. Oranžoví nabídli svým voličům jistotu. Jistotu, že se nic měnit nebude, že není větší legrace než sledovat politiky této země jak se handrkují, kupčí a vekslují. Je však klidně možné, že se modří i oranžoví a možná i rudí dohodli, že sice snaha jakoby na oko bude, ale ono se to nechválí a pak si zase budou naoko trochu handrkovat, aby si v konečném výsledku rozdělili dávno dopředu dohodnuté posty. Nechci tuto variantu ani domýšlet, abych si nezlikvidovala zbytky jakési naděje, že to takto není, ale je to jedna z mnoha možných. Vždyť přeci museli počítat s tím, že to neprojde.

Právo mít právo se rozhodnout
Dalším skvělým krokem naše zákonodárného sboru, je schválení protikuřáckého zákona, který je ovšem protikuřácký jen zčásti a to v názvu. Skvělí hoši a děvčata nám odhlasovali, že majitelé restaurací si sami mohou rozhodnout zda jejich podnik bude kuřák či nekuřák. Uznejte sami, že je to skvělé řešení. Protože do schválení tohoto zákoba jim toto rozhodnutí musel asi někdo schvalovat. Jen jsem nepostřehla kdo a naivně jsem se domnívala, že to bylo jejich právo , které ovšem nebylo posvěcené zákonem. Nyní se tedy mohou rozhodnout na základě právní normy. Skvělá práce. Jen nevím, proč mám po celou dobu kdy se u nás vedou řeči o tomto zákoně, zatímco v okolních evropských a dokonce i balkánských zemích poslanci s tímto zákonem nemají problém a uvádějí jej hbitě do praxe, naši zákonodárci pořád ne a ne si vypustit rybník, protože by nemohli kouřit v parlamentní restauraci. Samozřejmě je to úvaha jednoduchá, ale z nějakého důvodu se mi zdá logická. Pamatuji si, že při mé návštěvě tohoto parlamentního zařízení tam byla mlha hustá tak, že by se dala krájet. Poslanci by tak byli vyhnáni do kuřárny, nebo nedej bože na čerstvý vzduch a možná by se tím rozložil systém práce celé sněmovny napříč politickým spektrem.

Již dlouho mám pocit, že naše vláda a poslanci nepracují pro blaho této země. Modří se bohužel nechali zatáhnout do rozvodového řízení s oranžovými. Ti neustále osočují a poukazují na chyby strany druhé a modří , bohužel, na tyto útoky reagují. Ani jedné straně pak nezbývá dost kapacit ani času, aby vládly a staraly se o věci, kvůli kterým je občané volili. A bohužel to vypadá, že se to jen tak nezmění. Ale třeba se mýlím. V každém případě mám negace všeho druhu plné zuby a obávám se, že to lepší jen tak nebude.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama