Jela jsem nedávno z Prahy domů do Děčína. Auto rychle uhánělo , za okny ubíhala milá krajina Českého středohoří, byl klid a pohoda. Cesta z Lovosic podle Labe je zasazena do jedné z nejkrásnějších krajinných kulis které znám. Žili zde vedle sebe Češi a Němci, ale před válkou bylo více těch druhých. Teprve nyní ožívá zájem o zkoumání historie této části země , která kdysi jakoby neměla minulost. V posledních letech vznikají projekty, které nám připomínají osudy lidí obou národností a kdo má zájem a považuje se za lokálního patriota , může se dozvědět mnoho zajímavých informací. Příhraničí získává další rozměr. V každém případě se setkávám většinou s pozitivními ohlasy. Osobně neznám nikoho, kromě politiků, kdo by měl obavy, že nám Němci v pohraničí seberou naše majetky.
Zákony? Co to je?
Nedávno nám poslanci ( rudí a oranžoví) neschválili novelu devizového zákona, která by umožňovala občanům, rozuměj fyzickým osobám, jiných států Evropské unie nakupovat u nás v české kotlině nemovitosti k bydlení. V podstatě se jednalo o vypuštění pragrafu, který fyzickým osobám, které nejsou českými státními příslušníky, doposud znemožnoval nemovitosti u nás nakupovat. Všichni vědí, že se to hezky obcházelo nákupem přes právnické osoby založené na území našeho státu, jejichž vlastníky pak byly jakékoliv nečeské fyzické , popřípadě právnické, osoby. Ale právě nyní mají oba dva výše zmíněné kluby starost, že by bohatší cizinci mohli přeplatit domácí chudé zájemce o koupi nemovitosti.
Zákon bylo třeba upravit, neboť je mu nadřazen zákon EU, který tak jako tak začně platit . Tím, že tento paragraf neodstraníme , vystavujeme se riziku platby vysokých sankcí do pokladny EU za nedodržení dohod. Pan Rudý mě pak v rádiu 20 minut přesvědčoval, že nemůže s tímto postupem souhlasit, protože pak by si mohl nemovitosti v Česku opravdu kupovat kdekdo, zejména občané ze států kde mají vyšší příjmy než naši občané, a jak by oni ( naši občané) k tomu přišli. Dále jsem se dozvěděla, že za to může strana modrého ptáka, protože nezajistila, aby naše příjmy a příjmy občanů ze států kde mají vyšší příjmy než my ( jistě jste si všimli, že nejmenuji o které státy a občany by se mohlo potencionálně jednat, ale bystrý čtenář jistě pochopí) byly vyrovnané, a že by se majitelé nemovitostí ze zahraničí nestarali dostatečně o rozvoj našich měst a obcí.
Panu Rudému úspěšně čelil pan Modrý i pan redaktor poměrně fundovanými dotazy. Na otázku jestli není jedno kdo dům vlastní, že ho stejně nikam neodnese, neboť je to nemovitost ( slováci mají jasnější nehnutel'nost ), zazněl argument, že občané v pohraničí mají obavy z návratu bývalých majitelů a to, že nemohou oni ( rudí a oranžoví) dopustit. A tak občan jasně vidí kdo se stará o jejich zájmy, a kdo je schopen jejich majetek rozprodat cizákům.
Krédo současných komunistů – malost a xenofobie
Již dlouho jsem neslyšela takovou esenci malosti a xenofobie. Nebývalé strašení tím, že příjde ze zahraničí zlý cizinec, který nám – tedy vám , vy chudí, hloupí, nesvéprávní pitomci, vše vezme. Dobře pamatuji doby, kdy byl majitelem všech nemovistostí takzvaný lid, řízený komunistickou stranou a vládou, a jak naše obce a města vypadaly. Dobře si pamatuji domy, na které od války nikdo ani nesáhl a které měly ve fasádě ještě díry po střelbě. Šedá náměstí s šedými chodníky ( pokud byly) okolo omlácených zdí sešlých a unavených domů. Myslím, že komunisti jasně ukázali jakým způsobem se dokáží postarat o rozvoj měst a obcí. Bohužel také ukázali, jak se dokáží postarat o rozkvět “lidu”. Podařilo se jim skvěle znormalizovat normu. Kult průměrnosti a neustálého poukazování na chyby druhých, vychoval několik generací ( ano, vím že globalizuji, a že ne všichni takoví byli) , pro které je důležité nevyčnívat, nevybočovat, nemít sny a tím pádem i nemít cíle, nemít sebevědomí a hlavně nemít vlastní názor. A každý kdo je jiný, je podezřelý. Nemáš to jako já? Jsi divný. Máš něco jinak? Jsi divný. Máš něčeho, nedej bože, víc? Jsi divný. Mluvíš jinak? Jsi divný.
Komunisti nejsou umoci pouze dvacet let !
Pouze dvacet let se o naši zemi nestarají. A co se stalo? Máme se dobře. Z celkového pohledu se máme dobře tak, jak jsme se za za posledních 60 let nikdy neměli. Máme opravená města, ulice a domy. Na opravách se často finančně podíleli bývalí obyvatelé, kteří nyní žují v zahraničí a jedno z jakých důvodů. Máme prosperující živnostníky a firmy ( i v době hospodářské krize) a to nejen české . Máme studenty studující standardně na vysokých školách v zahraničí. Máme samozřejmě nezaměstnanost, ale i o lidi spadlé do sociální sítě je relativně dobře postaráno. Přes všechna negativa, která na nás média a politici valí, se máme opravdu dobře a kdo si myslí, že ne, nechť laskavě zvedne zadek od televize a lahváčů a jede se podívat do nějakého státu bývalého RVHP, o kterém se u nás ve zprávách taktně mlčí. Nemusí jezdit daleko, stačí Ukrajina, nebo Rumunsko či Bulharsko.