Reklama
 
Blog | Jana Víchová

Školní rok je skvělá hra – pokud má pravidla. 

Jakmile se ve výloze obchodů začnou objevovat hesla typu - zpátky do školy, nebo obligátní - škola volá, dojde mi, že je neodvratně konec prázdnin a leží přes námi ta hektičtější část roku. Konec letních radovánek a začátek povinností. Zejména pro rodiny s dětmi školou povinnými. Zamysleli jste se někdy nad tím co a na koho  vlastně škola volá? Musím přiznat svůj dojem, že zejména naše česká škola nevolá nijak mile. Často dokonce spíše práská bičem a s výrazem vážnosti, kterou je potřeba udržet za každou cenu. Otázkou je, zda musí být začátek školního roku spojen v rodinách s nepříjemnými pocity a návaly starostí typu - ach co nám zase ten školní rok přinese? Odpověď - nemusí, jde to i jinak.

 

Školní rok je šance na změnu.

Na počátek školního roku lze určitě nahlížet i jinak. Jako na období kdy začínají platit jiná pravidla a kdy je možné se s dětmi začít domlouvat na tom, jak to bude „letos“, tedy v letošní školním roce. Je to čas, kdy je dobré se spolu s dětmi zamyslet nad tím, s čím jste se trápili v loňském roce a hledat společně řešení, která povedou k tomu, aby se dané problémy buď zmenšily nebo neopakovaly. Nemám tím na mysli vydání série příkazů a zákazů ze strany rodičů, to jak jistě víte, moc nefunguje a nebo pokud funguje, tak jako „mus“, nikoliv jako dohoda. Kdysi jsem četla, že děti nám byly dočasně svěřeny jako svobodné důstojné bytosti, abychom je naučili co je potřeba a pak vypustili na jejich cestu světem. Moc se mi to přirovnání líbilo a snažila jsem se ho uplatňovat při výchově své dcery. Pokud se tedy na své děti dokážete podívat jako na své partnery, nikoliv jako na nekompetentní a nezralé jedince, kterým musíte vytrvale říkat co mají a nemají dělat, máte z poloviny vyhráno. Naše děti si totiž velmi dobře dokáži zařídit co potřebují, pokud jsou přesvědčeny, že to je opravdu jejich potřeba. A jejich potřeba je to tehdy, pokud to tak oni sami cítí, což si musíte ověřit. V praxi to vypadá jako velmi otevřená diskuze o tom, co je potřeba zajistit nejen ze strany dětí, ale i ze strany rodičů. 

Rozumná pravidla zlepšují klima v rodině

Reklama

Revoluční na naše poměry je skutečnost, že návrhy řešení necháte na bedrech vašich ratolestí a dojednáte si s nimi pravidla – co se bude dít když … a sami si dosaďte to co vás pálí. Možná budete překvapeni, kolik moudrosti ve vlastních dětech objevíte. Stejně tak můžete  a jistě musíte některá pravidla navrhnout vy, protože jsou jen ve vaši kompetenci. Aby to fungovalo, je potřeba zajistit několik podmínek: Zejména jako rodiče musíte být velmi otevření a a s dětmi nemanipulovat. Sdělit, na čem se chcete domluvit – tedy nastavit pravidla, která všem umožní být více v pohodě. Je to vlastně taková prevence, kdy si dopředu domluvíte jak budete některé věci řešit.  Popsat co jste vy vnímali jako problém a proč (ten komu něco vadí je držitel problému a je potřeba se k tomu přihlásit a neházet vinu za své pocity na druhou stranu) a zároveň požádat o návrh řešení vašeho potomka. Co navrhuje, abyste problematické situace opět nemuseli složitě a k nelibosti všech řešit až nastanou. Pokud cítíte, že navrhuje něco o čem víte, že nemá jako sankce váhu, řekněte mu aby přidal. Sankce pro něj musí být citelná – opravdová. Pokud nebude vědět, navrhněte vy a nechte si to odsouhlasit. Ve společné, otevřené, milé a přátelské diskuzi je pak potřeba vyladit postup tak, aby obsahoval řešení se kterým přijde vaše dítě, nebo kompromis, obsahující alespoň část řešení které váš syn nebo dcera navrhli. Takto přijaté pravidlo pak má velkou sílu, neboť je společně dojednané  a můžete se na to odvolat. Také může významně zlepšit klima v rodině. Přijatá pravidla vám i vašim dětem totiž dávají jistotu, rámec o který se můžete opřít a snímají z obou stran napětí ve stylu “ jak to zase budu s řešit… To vše samozřejmě za předpokladu, že obě strany budou pravidla čestně dodržovat.

 Přeneste odpovědnost na své děti – zvládnou to a ještě se budou bavit.

Témat, která se dají takto dopředu řešit je celá řada a záleží samozřejmě na věku dítěte a tím co potřebujete vyřešit. Mohou k nim patřit pravidla týkající se prospěchu a přípravy do školy: když budeš nosit jedničky, dvojky, občas trojky, třeba dvě do měsíce, nebudu se starat o to kdy si děláš úkoly a jak se připravuješ do školy a na tréninku můžeš trávit čas dle tvé úvahy.  Když přineseš z jednoho předmětu za sebou dvě trojky, nebo čtyřky, budu se zajímat o to jak se připravuješ do školy a budu tě zkoušet z daného předmětu. Co ty na to? Máš  nějaký protinávrh? Dalším příkladem může být dohoda o péči o domácího mazlíčka.. Nechci tě honit do toho, abys šel každý den se psem na procházku, vynesl kočce mísu, atd…. dosaďte si tam co potřebujete. Slíbil jsi, že se budeš starat. Řekni mi jak se mám zachovat pokud své povinnosti plnit nebudeš. Pokud potomek navrhne něco o čem víte, že nemá jako sankce váhu, řekněte mu to, aby přidal, aby sankce byla pro něj opravdová. Pokud nebude vědět, navrhněte vy, licitujte a nechte si to odsouhlasit. V podstatě se jedná o přeneseni zodpovědnosti na naše děti a toho není nikdy dost. Je to také výborná příležitost jak se domluvit na novém kapesném. Kolik potřebuješ? Spočítáme to spolu. Pro děti bývá velmi zajímavé zjistit jaké jsou  “ jejich“ základní náklady. Obědy, jízdenka na autobus, kapesné, náklady na telefon…  Já jsem své dceři od 8. třídy posílala základní kapesné včetně těchto „nákladů“ na bankovní účet a byla její povinnost si všechno zařídit, dojednat a zaplatit. Nic vás to nestojí – mnoho bankovních domů nabízí vedení studentského účtu zdarma. To co po dětech chceme musí být v jejich silách a musíte mít ověřeno, že všechno co navrhuji zvládnou, nebo se jich zeptat jak to budou dělat, pokud si nejste jisti. Nebojte se na děti přenést zodpovědnost – je to skvělý způsob jak ukázat dětem, že jim věříme a dáváme jim důvěru, že mohou své peníze spravovat sami. To budou v životě potřebovat.

Začněte něco dělat jinak – nekritizujte a naslouchejte

Zkrátka začátek školního roku je výborná příležitost začít dělat spoustu věcí jinak a pokud se vám zdá dojednávaní pravidel příliš složité, stačí když se třeba zaměříte na to, co vašim holkám a klukům jde a začnete méně kritizovat a více chválit. Jak děti, tak školu. Nebo stačí začít více naslouchat a společně si povídat. Jen tak – bez moralizování a udílení dobrých, ale nevyžádaných rad. Zkrátka se o své děti opravdu zajímat jako o partnery a svobodné bytosti a nebát se se ptát na jejich názory a  zjišťovat co vlastně potřebují a jak o svém životě přemýšlejí. Kolikrát nás mohou něco zásadního naučit. Hlavně je v takovém dialogu cítit zájem a láska a porozumění, které všichni potřebujeme. Přeji všem krásný školní rok plný společných řečí.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama